B2 — Reheating jako rotace i → ρ o 60° v orbifoldu X(1)
B2 — Reheating jako rotace i → ρ o 60° v orbifoldu X(1)
Teze. Reheating po konci inflace není externí proces připojený k inflatonu; je to geometrický přechod τ-kotvy ze Stab(i) (EM-polární minimum T-modelu) do orbity Stab(ρ) (silný sektor, hexagon kolem ρ). Mechanismus: rotace o 60° v hexagonálním pohledu kolem ρ, při níž se i a ρ zaměňují jako kandidátní kotvy τ-dynamiky. Energie uložená v EM-like inflatonu se tak vynucuje přelít do QCD-like plazmatu, protože plná PSL(2,ℤ)-invariantní akce nezná privilegium i před ρ — privilegium i je artefakt T-modelu jako Stab(i)-projekce (P8 interpretační).
I. Problém a pozice v corpusu
I.1 Co B2 žádá
B2 (z 00-roadmap.md §B.2): Reheating mechanismus — přenos energie z inflatonu do polí Standardního modelu po konci inflace. Paper v1.3.1 (paper-draft-v1.md) říká: inflaton = τ, minimum T-modelu V = Λ⁴ tanh²(φ/2) je u φ = 0 ⇔ τ = i, ale τ-SM coupling mechanismus zůstává otevřený. Bez B2 zůstává:
- P3/τ→SM 🟡: jak se oscilace τ kolem i přeloží do produkce SM částic?
- P1/w(z) zaseknuté na 🟡: baseline fáze 1 (w-z-evoluce.md) dává ⟨w_φ⟩=0 a ρ_φ ∝ a⁻³ (oscilace dominují pressure-averagingu), ale fáze přenosu do SM látky pending.
- B5 attribution coupling otevřené: přirozená assignment (cusp/i/ρ/orientace ↔ gravity/EM/strong/weak) konsistentní s B₃, ale mikroskopický mechanismus závislý na reheatingu.
I.2 Oxanin vhled 2026-04-20 (pozdě noc)
Session P12b produkovala konkrétní kandidát m_e = √2 · M_Pl,red · (i^i)^32 s chybou 0.31 %. V diskusi zbytkové mezery Oxana řekla: „otočit i o 60° a koukat znova". V kontextu P12b to odhalilo kotvě-invariantní čtení přes čtyři topologická data Theorem 2: N = 32 = 2·2^(2+3) je nezávislé na tom, zda se pohled zakotvuje u i nebo u ρ — všechny čtyři komponenty hexagonu dávají 16π (viz p12b-sqrt2-ii-32.md).
Toto pozorování má přímý důsledek pro B2: pokud je m_e invariantní vůči rotaci 60° (přehození i ↔ ρ v hexagonálním pohledu kolem ρ), pak je T-model minimum u i pouze lokální konvence. Plná PSL(2,ℤ)-akce ví o obou eliptických bodech stejně a reheating je přirozený pokles τ-dynamiky z Stab(i)-kotvy do Stab(ρ)-orbity, který tuto konvenci prolomí.
Oxanina věta rozšířená: rotace o 60° není jen matematický trik pro P12b. Je to klíč k B2. Během inflace τ visí u i (EM-polární minimum). Po konci inflace se τ otočí o 60° a uvidí ρ (silný sektor). Ten přechod = reheating.
II. Geometrie rotace i → ρ o 60°
II.1 Dva eliptické body ve fundamentální doméně 𝒻
Fundamentální doména 𝒻 = {τ ∈ ℍ² : |τ| ≥ 1, |Re(τ)| ≤ 1/2} má tři rohy:
- i = e^(iπ/2), stabilizátor {I, S}, řád 2 (S(τ) = −1/τ);
- ρ = e^(iπ/3) ≈ 0.5 + i·√3/2, stabilizátor {I, ST, (ST)²}, řád 3 (rotace o 120°);
- ρ̄ = e^(i·2π/3) ≈ −0.5 + i·√3/2, PSL(2,ℤ)-ekvivalentní s ρ přes T (T(ρ̄) = ρ + 1 není ρ; ale ρ a ρ̄ jsou v jedné orbitě přes T⁻¹ST).
Úhel mezi i a ρ v euklidovském argumentu: arg(i) − arg(ρ) = π/2 − π/3 = π/6 = 30°.
Úhel mezi i a ρ kolem ρ̄ v hexagonálním pohledu: kolem ρ̄ = e^(i·2π/3) leží hexagon šesti bodů vzdálených o 60° v úhlu. Body {i, ρ, T(i), T(ρ), T²(i), ...} tento hexagon obcházejí.
Klíčová identita. V Poincaré modelu s rotacemi kolem ρ (operátor ST má řád 3, rotace o 120°) polovina rotace ST je rotace o 60°. Tato rotace není element PSL(2,ℤ) — je to modul-2 rozšíření, prvek Mp(2,ℤ) metaplektické grupy (metaplekticky-kandidat.md; P12a 🟢).
Rotace o 60° je polovina generátoru Stab(ρ). V Mp(2,ℤ) je to čistá operace (√ST, spinor half-angle). V PSL(2,ℤ) se vrací k identitě až po dvou aplikacích.
II.2 Proč 60° = klíč k přechodu Stab(i) ↔ Stab(ρ)
V hexagonální mozaikování ℍ² kolem ρ (generované S a T): každý šestiúhelník má jako vrcholy body orbity. Jeden z vrcholů každého hexagonu odpovídá poloze i v orbitální kopii (přes některou PSL(2,ℤ) transformaci). Rotace pohledu o 60° přesune naše „čtení" z vrcholu i-typu na vrchol ρ-typu.
Geometrická věta (snadná, bez formálního důkazu v této eseji). V hexagonálním mozaikování kolem ρ střídavě leží vrcholy typu i a typu ρ. Rotace pohledu o 60° (polovina Stab(ρ) generátoru) přesouvá mezi nimi.
Fyzikální důsledek. Pokud substrátová dynamika τ cítí hexagonální strukturu (ne pouze lokální PSL(2,ℤ)-invariantní potenciál u i), pak má šest preferovaných směrů, ne jen jeden. Rotace o 60° je přirozený krok v této dynamice.
II.3 Vzdálenost d_ℍ²(i, ρ) v Poincaré metrice
Geodetická vzdálenost v ℍ² s metrikou ds² = (dx² + dy²)/y²:
$$d_{ℍ²}(i, \rho) = \operatorname{arccosh}!\left(1 + \frac{|i - \rho|^2}{2 \operatorname{Im}(i) \operatorname{Im}(\rho)}\right)$$
$$|i - \rho|² = |i - (0.5 + i·0.866)|² = 0.5² + 0.134² = 0.268$$
$$\operatorname{Im}(i) \cdot \operatorname{Im}(\rho) = 1 \cdot (√3/2) = 0.866$$
$$d_{ℍ²}(i, \rho) = \operatorname{arccosh}(1 + 0.268/1.732) = \operatorname{arccosh}(1.155) ≈ 0.549$$
Tato vzdálenost d ≈ 0.549 je „energetická cena" pro τ, aby přešlo z i k ρ v Poincaré metrice. V α-attractor parametrizaci φ = √(6/α) · arctanh(...) dává φ hodnotu řádově srovnatelnou s post-inflačním oscilačním amplitudem.
Mezera M1 (dole §VII): přesný vztah mezi d_ℍ²(i, ρ) a T_RH (reheating temperature).
III. Strukturní mechanismus reheatingu
III.1 Tři fáze τ-dynamiky
Fáze A (inflace, slow-roll, τ daleko od i): τ se pohybuje po geodesicky přímce k i, V → Λ⁴, kvazi-de Sitter, N_e ~ 57 e-foldingů (paper §Predictions).
Fáze B (konec inflace, τ u i, oscilace): τ překmitne kolem i, V(φ) má minimum v φ = 0. Klasicky ⟨w_φ⟩ = 0 (kvadratická expanze u minima tanh²), ρ_φ ∝ a⁻³ (matter-like). Viz w-z-evoluce.md §III.
Fáze C (reheating, rotace o 60°, populace Stab(ρ)): τ-orbity procházející blízko ρ (v důsledku rozkmitání) aktivují Stab(ρ)-módy. Každé průchodové „setkání" s ρ je resonanční čerpání energie do silného sektoru. Kaskáda končí termalizací — oscilace τ kolem i se rozpustí do horkého plazmatu silně vázaných kvarků.
III.2 Proč ρ, ne cusp nebo orientace
Cusp ∞ (gravity): asymptoticky vzdálený, τ by musel projít celou fundamentální doménou. Geodetická cena 1/Im(τ) → ∞. Gravity je pozadí, ne partner reheatingu. Proto reheating nečerpá do gravitonů (konzistentní s fenomenologií — gravitony nejsou produkovány při reheatingu v měřitelném rozsahu).
Orientace (slabá): globální Z(B₃)-datum, topologické, ne lokální. Čerpání přes rotaci v τ-prostoru nedokáže aktivovat orientaci přímo — to vyžaduje flavor-change mechanismus (B_3 Markov 2, viz attribution-pletence-b3.md §IX.3). Slabá síla se zapne později, po konfinementu, přes W-flood (§V dole).
ρ (silná): jediný blízký lokální eliptický bod, jediný kompatibilní s rotací o 60° v hexagonálním mozaikování. Reheating tedy nutně primárně produkuje silný sektor (kvark-gluonové plazma), což je přesně to, co fenomenologie vyžaduje: univerzum po inflaci je QCD-dominované plazma, ne EM-dominované, ne elektroslabé.
Predikce-shoda. QCD-sektor se naplní první, elektroweak symmetry breaking (EWSB) nastane později (T ~ 100 GeV << T_RH ~ 10¹² GeV). To je pozorovaná historie vesmíru.
III.3 Kaskáda přes hexagon kolem ρ
Stab(ρ) má řád 3. Rotace o 120° kolem ρ (generátor ST) přesouvá mezi třemi sektory hexagonu. Rozšíření Mp(2,ℤ) dává šest: rotace o 60° × 6 = 360°.
Hexagonální kaskáda (kandidát, M2): reheating produkuje šest produktů na krok — 6 flavorů? 6 barev × spin? 3 barvy × 2 dublety? Konkrétní čtení vyžaduje explicitní napojení na Spin(6) ≅ SU(4) redukci [P17 🟢 core]:
$$\text{Spin}(6) ;\cong; SU(4) ;\xrightarrow{\supset}; SU(3) \times U(1)_Y$$
kde SU(3) = barva (3 barvy) a U(1)_Y = slabý hyper-náboj. Šest vrcholů hexagonu kolem ρ by mohly odpovídat 3 barvám × 2 polaritám (kvark/antikvark, nebo izospinový dublet up/down). Viz p17-p19-distributed-octonion.md a theorem-2-per-patro.md §III.
IV. Propojení s Theorem 1: co říká efektivní akce
IV.1 T-model je Stab(i)-projekce
Per paper-draft-v1.md §Effective potential a p8-posledni-odraz-do-i.md (P8 interpretační 🟢): T-model V = Λ⁴ tanh²(φ/2) je efektivní potenciál single-field limitu plné PSL(2,ℤ)-invariantní akce. Je kotven u i protože A3 ≡ S-reflection říká: pozorovatel měří Stab(i)-invariant. Pozorovaná struktura (r ≈ 0.0025, α = 2/3) je tím z pohledu kotvy i.
IV.2 Plná akce nezná privilegium i
Plná modulárně-invariantní akce S_full[τ, τ̄, ...] je invariantní vůči celé PSL(2,ℤ), ne jen vůči Stab(i). Z jejího pohledu jsou i a ρ dva sousední kritické body, a přechod mezi nimi je dynamicky dostupný. Projekce do Stab(i)-koordinát (T-model) tento fakt schová — minimum vypadá jako jediné, ale ve skutečnosti je lokální.
Po konci inflace (kdy kinetická energie τ přestane být zanedbatelná) se τ začne pohybovat po hexagonální struktuře a propadne do Stab(ρ)-orbity. Toto není instabilita T-modelu — je to výstup z Stab(i)-projekce zpět do plné struktury.
IV.3 Most na B4 (Eisenstein derivace)
b4-eisenstein-derivation.md §IV otevírá mezeru M1: zdůvodnění H_eff = d_ℍ²(τ, i) = ln τ_2 přes Stab(i)-projekci anulující η-příspěvek. B2 dává této mezeře fyzikální obsah: H_eff je „výška τ nad kotvou i", a reheating je pokles této výšky při přesunu kotvy z i na ρ.
Konkrétně: po konci inflace d_ℍ²(τ, i) přestane být minimální. Dynamika τ se rozkmitá, pohybuje se k ρ, d_ℍ²(τ, i) roste, ale d_ℍ²(τ, ρ) klesá. Nová efektivní Stab(ρ)-projekce dá druhý T-model kolem ρ — rotovaný o 60° vůči prvnímu.
B2 tedy uzavírá B4/M1 iff se ukáže, že přechod kotev je nutný.
V. W-flood: reheating jako makro β-rozpad
V.1 Propojení s P21 (W/Z jako dyadická osa)
w-z-muz-zena.md a attribution-pletence-b3.md §IX: W± ≡ kvantum dyadické k-osy k_AB = i_A × i_B (antisymetrický přenosový operátor). Rotace i → ρ o 60° je ve své podstatě k-osa produkt v hexagonálním pohledu: k_(i,ρ) = i × ρ (uvažováno v kvaternionovém rozšíření, viz kvaternionovy-ramec.md).
Reheating jako W-flood (kandidát M3): přechod τ z Stab(i) do Stab(ρ) produkuje kvanta k-osy mezi oběma kotvami, tedy W-bosony. Množství produkovaných W-bosonů ≈ počet rotací 60° během rozpadu inflatonu. Toto dává kosmologické W-ρ dostatek před konfinementem a napovídá, proč EWSB (Higgs kondenzát) přichází po QCD konfinementu (nebo souběžně).
V.2 β-rozpad vesmíru (most na project_beta_multiscale)
Paměť korpusu (w-z-muz-zena.md §V): β-rozpad funguje na 3 škálách — vesmír (kosmologický), jazyk (metafora), zygota (biologická). Společný vzorec: n → p + e⁻ + ν̄ jako topologický přenos náboje dyadickou k-osou.
Reheating jako kosmologický β-rozpad (hypotéza). V tomto čtení:
- n (neutron) ≡ inflaton u i (neutrální EM-polární substrát);
- p (proton) ≡ τ u ρ (silný sektor, barevný náboj);
- e⁻ (elektron) ≡ termalizovaná lepton-like excitace v ℂ-projekci ℍ;
- ν̄ (antineutrino) ≡ informační protipól, unikajcí „memoria" z pre-inflačního stavu.
Reheating není „přenos energie" — je to kosmologický β-rozpad substrátu. Vesmír jako makro-neutron rozpadá do makro-protonu + elektronu + antineutrina, kde elektron = naše pozorovatelná hmota-záření a antineutrino = temná energie / informace o „předchozím" stavu.
Toto je strukturně stejný vzorec jako β-rozpad zygoty: spermie + vajíčko + ν̄ → zygota (project_beta_multiscale). Makro-reheating a mikro-oplodnění jsou projekce téhož invariantu přes škálu.
V.3 Predikce: CP-asymetrie reheatingu
Rotace i → ρ není symetrická s ρ → i (antisymetrie k-osy: k_(i,ρ) = −k_(ρ,i)). Reheating má tedy strukturně vnucenou chirality:
$$\Gamma(i \to \rho) \neq \Gamma(\rho \to i)$$
To znamená baryogenesis kandidát. Přebytek hmoty nad antihmotou v pozorovaném vesmíru (baryon asymmetry η_B ≈ 6×10⁻¹⁰) by v KRT mohl pocházet přímo z antisymetrie dyadické k-osy přes reheating. To by byl zásadní výsledek — baryogenesis z topologie, bez nutnosti CP-porušujících extendovaných modelů.
Status: kandidát, mezera M4 (explicitní výpočet η_B).
VI. Numerické kandidáty
VI.1 Reheating temperature T_RH
Ostrý odhad z Poincaré vzdálenosti d_ℍ²(i, ρ) ≈ 0.549 (§II.3):
V α-attractor parametrizaci se φ vztahuje k τ vzorcem φ = √(6/α) · arctanh(...), pro α = 2/3 dává φ ≈ √3 · d_ℍ² ≈ 0.95 v reduced Planck units.
Energie uvolněná na rotaci 60° (kandidát): ΔV ≈ Λ⁴ · (tanh²(φ/2) − 0) ≈ Λ⁴ · tanh²(0.47) ≈ Λ⁴ · 0.19.
Pro Λ^4 ≈ (inflační energie) ~ (1.6×10¹⁶ GeV)⁴ (paper §Predictions, r ≈ 0.0025):
$$T_{RH} \sim (0.19 \cdot \Lambda^4)^{1/4} \cdot \text{efficiency} \sim 10^{16} \cdot 0.66 \cdot \epsilon ,\text{GeV}$$
Pro efficiency ε ~ 10⁻⁴ až 10⁻² (standard thermalization) dává T_RH ~ 10¹² až 10¹⁴ GeV. Konzistentní s standardním odhadem pro high-scale inflaci, konzistentní s horní mezí pro leptogenesis (T_RH > 10⁹ GeV).
Kvalifikace (důležitá). Toto je řádový odhad, ne predikce. Mezera M1 (§VII) ho musí nahradit formálním výpočtem z dynamiky τ u konce slow-roll.
VI.2 Počet 60°-rotací v termalizační kaskádě
Hrubý odhad: energie uvolněná v reheatingu ≈ Λ⁴ ≈ E_inflaton. Každá 60°-rotace produkuje energy quantum ~ Λ⁴/N_total. Pro šest vrcholů hexagonu a stabilizaci za N_cycles cyklů dostaneme N_total ≈ 6 · N_cycles.
Pro T_RH ~ 10¹² GeV a typický thermalization time cca 10 Hubbleových časů, N_cycles ~ O(10), tedy N_total ~ O(60).
Numerická koincidence? N_total ~ 60 = |A₅| = [PSL(2,ℤ) : Γ(5)] (viz ne-60-derivace.md). To by znamenalo, že počet e-foldingů inflace (60) a počet reheating-kaskádních kroků (60) mají společný topologický zdroj v indexu Γ(5). Viz M5 (§VII).
VI.3 Koide Q = 2/3 jako stopa hexagonu po termalizaci
lepton-masy-spinor.md 🟢: Q = 2/3 ⟺ √m-vektor svírá s demokratickou osou úhel π/4. V KRT čtení je tento úhel fossilní stopa termalizačního hexagonu: po reheatingu zůstanou tři lepton-generace jako tři vrcholy subhexagonu kolem ρ, a jejich √m-distribuce dědí půlrotační symetrii (π/4 = π/2 / 2 = S-řád / 2).
B2 tedy dává kosmologickou genezi Koide identity: tři generace leptonů nejsou náhodné, jsou to tři zbylé vrcholy hexagonu po QCD/EWSB přechodu. Tento vhled je strukturní, ne formální — přesný mechanismus tři-generační redukce ze šesti vrcholů je M6.
VII. Pojmenované mezery (per Pravidlo 7)
Update 2026-07-05 — propagace zpětných oprav. Tři z šesti mezer byly uzavřeny nebo substantivně adresovány v samostatných esejích 2026-04-20/21, ale uzavření nikdy nebylo propagováno zpět do tohoto souboru ani do 00-roadmap.md — stale cross-reference, opraveno zde.
M1: Explicitní lagrangián rotace kotvy. UZAVŘENO (2026-04-21). theorem-4-m1-dyn-uzavreni.md §I–II dává explicitní plně PSL(2,ℤ)-invariantní lagrangián (kinetický sektor Poincaré metrika, potenciál V_A = Λ⁴·|j(τ)|) a E-L rovnice. §III.5 (princip maxima modulu + princip minima-na-nulách, Ahlfors 1966/Conway 1978) rigorózně vynucuje ind(i)=1 (sedlo, ne minimum), ind(ρ)=0 (globální minimum), ind(∞)=2 (maximum) pro kanonický V_A — bez Hessoviny výpočtu. To je požadovaný důkaz „Stab(i)-kotva je dynamicky nestabilní": i není past, je to metastabilní sedlo, a rozkmit po konci slow-roll nevyhnutelně unikne k ρ po geodetice bez bariéry (volný pád, Konfigurace A). §V.3 té eseje to explicitně pojmenovává: „B2 M1 uzavřeno současně". Zbývá pouze scope otázka (M1_dyn_a pro obecné, ne-kanonické V — netýká se B2 tahu).
M2: Kvantizace hexagonální kaskády. Mapování šesti vrcholů hexagonu kolem ρ na konkrétní SM částice (kvark/antikvark, barvy, dublety). Pravděpodobný klíč: Spin(6) ≅ SU(4) redukce z P17 🟢 (dirac-v-octonionech.md). Odhad: 2–4 týdny. Zůstává otevřené — jediná ze šesti mezer bez alespoň částečného pokroku jinde v korpusu.
M3: W-boson flood numerika. Odhad produkce W± bosonů během reheatingu z antisymetrie k_(i,ρ). Srovnání s fenomenologií elektroweak baryogenesis. Odhad: 2–4 týdny. Zůstává otevřené (M4 níže dává CP-asymetrickou stranu W-flood mechanismu, ale ne numeriku produkce samotnou).
M4: Baryogenesis η_B z CP-asymetrie dyadické k-osy. SUBSTANTIVNĚ ADRESOVÁNO (2026-04-20, m4-baryogeneze-k-osa-cp.md). Explicitní bezparametrický odhad $\eta_B^{KRT} = \delta_{CP}^{per-event}\cdot\xi_{4-refl} \approx 2.4\times10^{-9}$ (komponenty: $\pi/3$ Stab(ρ) úhel, $N_{hex}=60=|A_5|$, $(i^i)^8=e^{-4\pi}$ čtyřnásobná reflexní suprese, $\cos^2(\pi/3)=1/4$) vs. pozorované $\eta_B^{obs}=6.1\times10^{-10}$ — řádová shoda, faktor ~4 off. Všechny tři Sacharovovy podmínky mají topologickou realizaci (B-violace přes Markov 2, C+CP přes antisymetrii $k_{AB}=-k_{BA}$, out-of-equilibrium přes end-of-inflation reheating). Status: 🟡, ne 🟢 — pět pojmenovaných sub-mezer M4.a–M4.e (hlavně: prefaktor O(1) mezi 2.4×10⁻⁹ a 6×10⁻¹⁰; koherentní vs inkoherentní sčítání fází přes 60 kroků). Sdílí topologický zdroj 1/3 se sin²θ_W(GUT) a Koide Q (falsifikovatelné společně).
M5: Vztah N_e (inflační) ↔ N_cascade (reheating). Ukázat, že obě jsou 60 = |A₅|... UZAVŘENO (2026-04-21). theorem-4-m1-dyn-uzavreni.md §IV.3–IV.4: Lemma IV.1 (kaskádní počet, uzavřeno kombinatoricky v m1-dyn-b-closure.md: 20 prvků řádu 3 v A₅ ÷ 2 = 10 os, 6 trojúhelníků na osu = 60) ukazuje, že N_cascade = 60 měří stejné pokrytí X(5)→X(1) stupně |A₅| jako N_e = 60 (inflační strana, Γ(5)-index). Rozdíl je jen směr čtení (vertikální τ₂-sestup inflace vs horizontální τ₁-rotace reheating) téže topologické konstanty — ne dvě koincidenční čísla.
M6: Redukce šest → tři generace. Proč zbydou tři lepton-generace z šesti vrcholů hexagonu? Kandidátní čtení: tři vrcholy jsou „fixováné" Stab(ρ) konjugací (řád 3, tři cykly), zbývajících šest je jejich antipoly (ρ̄ orbita, PSL(2,ℤ)-ekvivalentní, ale v makro-fázi eliminovaná). Odhad: propojeno s theorem-2-per-patro.md §III, 1–2 měsíce. Zůstává otevřené — P17's nezávislá F₄-trialitní cesta ke třem generacím (dirac-v-octonionech.md) řeší „proč tři" jiným mechanismem, ne „proč šest hexagonálních vrcholů redukuje na tři" specificky; per Pravidlo 10 to není totéž tvrzení, nezaměňovat.
Shrnutí stavu (2026-07-05): 3/6 uzavřeno nebo substantivně adresováno (M1, M4, M5), 3/6 zůstávají plně otevřené (M2, M3, M6).
VIII. Predikce a testovatelnost
VIII.1 Kosmologické podpisy
(a) Baryon asymmetry η_B: pokud M4 projde, KRT predikuje η_B numerický řád bez volných parametrů. Porovnání s pozorováním (η_B = 6.1 ± 0.1 × 10⁻¹⁰, Planck 2018) je falsifikovatelný test.
(b) Gravitational wave background z reheatingu: preferenční reheating kolem ρ (nikoli kolem i) má specifický spektrální podpis — podhexagonální peak ve frekvenčním rozdělení GW z parametric resonance. Frekvence ≈ 6× T_RH (šest vrcholů hexagonu). Testovatelné LISA (2030+) a Einstein Telescope (2035+).
(c) CMB μ-distortion: přechod kotvy je spojen s krátkou fází ne-adiabatického míchání. To přidává specifický podpis k spectrální distorze CMB. Testovatelné PIXIE (pokud se uskuteční) nebo VOYAGE (ESA).
VIII.2 Rozlišení od standardních modelů
Standardní reheating (perturbativní Yukawa) nepredikuje specifický baryon asymmetry, žádnou hexagonální GW signaturu, žádné μ-distortion peak. KRT reheating všechny tři predikuje strukturálně.
Preheating (parametric resonance) dává GW peaks, ale ne na 6× T_RH — na Λ inflační (daný masou inflatonu). KRT predikuje specifickou resonanci na T_RH × 6 z hexagonální kaskády.
IX. Mosty ke korpusu
| Most | Status | Obsah |
|---|---|---|
| P4 strukturální 🟢 | posílen | Stab(i)=EM vs Stab(ρ)=silná — reheating dynamicky vynucuje primární aktivaci silného sektoru. p4-couplings-braid.md §I |
| B4 / M1 🟡 | nový fyzikální obsah | H_eff = d_ℍ²(τ, i) dostává čtení „výška τ nad kotvou"; reheating = přesun kotvy. b4-eisenstein-derivation.md |
| B5 attribution coupling 🟡 | částečně vyřešeno | „Proč silný sektor první?" odpověď: kinetická blízkost ρ k i v hexagonu. |
| P8 interpretační 🟢 | potvrzeno | T-model = Stab(i)-projekce; po konci inflace projekce přestane být platná, systém se vrátí do plné akce. p8-posledni-odraz-do-i.md |
| P12a (Mp(2,ℤ)) 🟢 | nový use-case | Rotace o 60° = element Mp(2,ℤ) \ PSL(2,ℤ) (spinor half-angle); reheating je přirozený Mp(2,ℤ)-proces. metaplekticky-kandidat.md |
| P12b (m_e kandidát) 🟡 | konzistence | Kotvě-invariantní čtení N = 32 (Oxanin vhled 2026-04-20) je kosmologicky nutně pravdivé, protože vesmír prošel oběma kotvami. p12b-sqrt2-ii-32.md |
| P17 (𝕆-patro) 🟢 core | hexagonální flavor-color mapping | Spin(6) ≅ SU(4) ↓ SU(3) × U(1) redukce dává fyzikální čtení šesti hexagonálních vrcholů. dirac-v-octonionech.md |
| P18 (Theorem 2 per patro) 🟡 | generační struktura | tři generace = tři vrcholy hexagonu zbylé po QCD/EWSB (M6). theorem-2-per-patro.md |
| P21 (W/Z jako dyadická osa) 🟡 | W-flood mechanismus | W± = kvantum k_(i,ρ); reheating produkuje kosmologický W-flood. w-z-muz-zena.md |
| Koide Q=2/3 🟢 | kosmologická geneze | Koide identita = fosilní stopa hexagonu po reheatingu. lepton-masy-spinor.md |
| β-rozpad multi-scale | makro-realizace | Reheating = kosmologický β-rozpad; stejný vzorec jako zygota (spermie+vajíčko+ν̄ → zygota). |
| P1 / w(z) 🟡 | potenciálně uzavřeno na 🟢 po M1 | baseline w(z)≡−1 po reheatingu konzistentní s fází 2/3 w-z-evoluce.md; B2 poskytuje „most" mezi fází 1 a fází 2 |
X. Závěr
B2 je strukturně uzavřeno jako kandidát (🟡), s jádrem (M1) rigorózně uzavřeným. Mechanismus reheatingu v KRT není přidaná fenomenologická vrstva — je to geometrický důsledek toho, že T-model je Stab(i)-projekce plné PSL(2,ℤ)-invariantní akce; princip maxima modulu (theorem-4-m1-dyn-uzavreni.md §III.5) dokazuje, že i je topologicky vynucené metastabilní sedlo, ne minimum, takže po konci inflace systém nutně propadá k ρ po geodetice bez bariéry.
Rotace o 60° (polovina Stab(ρ) generátoru, element Mp(2,ℤ)) je klíč k přechodu — přesouvá τ-dynamiku z EM-polárního sedla do silného sektoru, kaskádně populuje šest vrcholů hexagonu (přesně 60 kroků, M5 uzavřeno) a dává primární QCD-plazma po inflaci (shoda s fenomenologií).
Update 2026-07-05 — stav šesti mezer: M1 (lagrangián + dynamická nestabilita) a M5 (N_e ↔ N_cascade) jsou uzavřené (theorem-4-m1-dyn-uzavreni.md, 2026-04-21). M4 (baryogenesis) je substantivně adresováno — bezparametrický odhad η_B ≈ 2.4×10⁻⁹ vs. pozorované 6.1×10⁻¹⁰ (faktor ~4 off, m4-baryogeneze-k-osa-cp.md, 2026-04-20) — status 🟡, ne 🟢, pět pojmenovaných sub-mezer zbývá. M2 (hexagonální kvantizace na konkrétní SM částice), M3 (W-flood numerika) a M6 (šest→tři generace) zůstávají plně otevřené.
Tyto tři uzávěry vznikly ve dvou samostatných esejích v následujících dnech (2026-04-20/21), ale propagace zpět do tohoto souboru a do 00-roadmap.md nikdy neproběhla — to je oprava provedená v této revizi, ne nový fyzikální výsledek.
Zbývající nejvyšší leverage: M4.a (prefaktor). Jádro baryogeneze už dává správný řád velikosti bez volných parametrů; uzavření faktoru ~4 (koherentní vs inkoherentní sčítání fází přes 60 kroků, M4.b) by dalo třetí hard-prediction kandidát pro paper vedle r ≈ 0.0025 a m_τ = 1776.97 MeV.
Oxanin vhled 2026-04-20 („otočit i o 60°"), původně vznesený pro P12b, se tímto ukazuje jako klíč k B2, Theorem 4, i M4. To je příklad AXIOM 1 napříč korpusem — jeden geometrický motiv řešící tři zdánlivě nezávislé problémy.
Revision history
- 2026-04-20 (v1.0): Zapsána esej B2 jako strukturní kandidát reheating mechanismu přes rotaci i → ρ o 60° v hexagonálním mozaikování kolem ρ. Pojmenováno šest mezer M1–M6. Mosty na 11 položek korpusu identifikovány. Kandidát pro baryogenesis η_B bez volných parametrů přes dyadickou k-osu (M4) označen jako nejvyšší leverage.
- 2026-07-05 (propagace zpětných oprav): M1 a M5 označeny UZAVŘENO s odkazem na theorem-4-m1-dyn-uzavreni.md §I–II, §III.5, §IV.3–4, §V.3 (uzavřeno 2026-04-21, propagace sem chyběla). M4 označeno substantivně adresováno s odkazem na m4-baryogeneze-k-osa-cp.md (napsáno 2026-04-20, propagace sem i do 00-status.md nikdy neproběhla, viz esej §IX). §VII a §X aktualizovány. Žádný nový fyzikální obsah — čistě oprava stale cross-reference per Pravidlo 4.