K1 — Mp(2,ℤ) ↠ SL(2,5) na generátorech S, T

K1 — Mp(2,ℤ) ↠ SL(2,5) na generátorech

Teze. Generátory S, T ∈ PSL(2,ℤ) se zvednou jednoznačně (modulo větev) do S̃, T̃ ∈ Mp(2,ℤ) přes Weilovu reprezentaci na L²(ℝ) (Weil 1964; Shimura 1973; Folland 1989 §4.5). Po redukci mod 5 dostaneme S₅, T₅ ∈ SL(2,5) splňující klasickou prezentaci PSL(2,5) ≅ A₅ = ⟨s, t | s² = t³ = (st)⁵ = 1⟩ (Coxeter-Moser 1972; Conway-Smith 2003). Kernel kompozice Φ = π_5 ∘ π_{Mp} : Mp(2,ℤ) → SL(2,5) je extenze 1 → ℤ/2 → Γ̃(5) → Γ(5) → 1; index [Mp : Γ̃(5)·⟨−I⟩] = 60 = |A₅| = N_e Theorem 4.

Status 🟡. Klasické věty rigorózní; tento zápis skládá a kontroluje relace. KRT-specifické otevřené otázky pojmenovány v §VI (Pravidlo 7).


§I Generátory PSL(2,ℤ) a SL(2,ℤ)

$$S = \begin{pmatrix}0 & -1 \ 1 & 0\end{pmatrix}, \quad T = \begin{pmatrix}1 & 1 \ 0 & 1\end{pmatrix}$$

$$S^2 = -I, \quad S^4 = I, \quad (ST)^3 = -I, \quad (ST)^6 = I$$

Prezentace (Serre 1973, §VII.1.2):

$$\mathrm{PSL}(2,\mathbb{Z}) = \langle \bar S, \bar T \mid \bar S^2 = (\bar S \bar T)^3 = 1\rangle \cong \mathbb{Z}/2 * \mathbb{Z}/3$$

$$\mathrm{SL}(2,\mathbb{Z}) = \langle S, T \mid S^4 = 1,\ (ST)^3 = S^2,\ S^2 \text{ central}\rangle$$

T nekonečného řádu v SL(2,ℤ).


§II Metaplektické generátory Mp(2,ℤ)

Weil 1964 + Folland 1989 §4.5: Weilova reprezentace ω : Mp(2,ℝ) → U(L²(ℝ)) dává pravou unitární reprezentaci dvojitého krytu SL(2,ℝ). Na generátorech (pro f ∈ S(ℝ)):

$$(\omega(\tilde T) f)(x) = e^{i\pi x^2}, f(x)$$

$$(\omega(\tilde S) f)(x) = e^{-i\pi/4} \int_{\mathbb{R}} f(y), e^{-2\pi i x y}, dy$$

Fázový prefaktor e^{−iπ/4} = (1/√2)(1−i) je volba √(−i) (Lion-Vergne 1980 §1.3).

Řády v Mp:

  • Fourier F = ω(S̃) splňuje F² = e^{−iπ/2} · P = −i · P (parity), F⁴ = −id, F⁸ = id.
  • Řád S̃ = 8 v Mp(2,ℤ) (ne 4 jako v SL).
  • Řád T̃ = ∞.
  • Řád S̃T̃ = 12.

Střed Z(Mp(2,ℤ)) ≅ ℤ/4. Generováno Z := S̃². Akce na L²(ℝ):

$$Z f = -i \cdot P f, \quad Z^2 = -id, \quad Z^4 = id$$

Tabulka eigenspaces (viz K2 k2-zmp-weight-half-klein.md):

k ω(Z^k) na f eigenvalue
0 f(x) +1
1 −i · f(−x) −i
2 −f(x) −1
3 +i · f(−x) +i

Toto jsou čtyři centrální charaktery Z(Mp) = ℤ/4, nikoli V₄ = ℤ/2 × ℤ/2 — Weilův kocyklus twistuje parity a fázi do jednoho cyklu.


§III Redukce mod 5: SL(2,5)

$$S_5 = \begin{pmatrix}0 & 4 \ 1 & 0\end{pmatrix} \pmod 5, \quad T_5 = \begin{pmatrix}1 & 1 \ 0 & 1\end{pmatrix} \pmod 5$$

(použito 4 ≡ −1 mod 5).

Relace:

$$S_5^2 = \begin{pmatrix}4 & 0 \ 0 & 4\end{pmatrix} = -I, \quad S_5^4 = I$$

$$S_5 T_5 = \begin{pmatrix}0 & 4 \ 1 & 1\end{pmatrix}, \quad (S_5 T_5)^3 = -I, \quad (S_5 T_5)^6 = I$$

$$T_5^5 = I \quad (\text{řád 5 v SL(2,5), ne } \infty)$$

Prezentace PSL(2,5) ≅ A₅ (Conway-Smith 2003 §3.7):

$$\mathrm{PSL}(2,5) = \langle \bar s, \bar t \mid \bar s^2 = \bar t^3 = (\bar s \bar t)^5 = 1\rangle$$

s s̄ = π_{PSL}(S₅), t̄ = π_{PSL}(S₅T₅).

|SL(2,5)| = 120, |PSL(2,5)| = 60 = |A₅|.

$$|SL(2,5)| = \frac{(5^2-1)(5^2-5)}{4} = \frac{24 \cdot 20}{4} = 120$$

$$[\mathrm{SL}(2,\mathbb{Z}) : \Gamma(5)] = 120, \quad [\mathrm{PSL}(2,\mathbb{Z}) : \bar\Gamma(5)] = 60$$

(Shimura 1971, §1.6.)


§IV Kompozice Mp(2,ℤ) ↠ SL(2,5)

$$\mathrm{Mp}(2,\mathbb{Z}) \xrightarrow{\pi_{Mp}} \mathrm{SL}(2,\mathbb{Z}) \xrightarrow{\pi_5} \mathrm{SL}(2,5)$$

Φ = π_5 ∘ π_{Mp}. Na generátorech:

$$\Phi(\tilde S) = S_5, \quad \Phi(\tilde T) = T_5$$

Kernel Γ̃(5) := ker Φ fit do exact sequence:

$$1 \to \mathbb{Z}/2 \to \tilde\Gamma(5) \to \Gamma(5) \to 1$$

(ℤ/2 = ker π_{Mp} = Weilovo double cover centrum).

Diagram:

$$\begin{array}{ccccccccc} 1 & \to & \tilde\Gamma(5) & \to & \mathrm{Mp}(2,\mathbb{Z}) & \xrightarrow{\Phi} & \mathrm{SL}(2,5) & \to & 1 \ & & \downarrow & & \downarrow \pi_{Mp} & & | & & \ 1 & \to & \Gamma(5) & \to & \mathrm{SL}(2,\mathbb{Z}) & \xrightarrow{\pi_5} & \mathrm{SL}(2,5) & \to & 1 \end{array}$$

(Snake lemma; π_{Mp} surjektivní → Φ surjektivní; ker Φ = π_{Mp}⁻¹(Γ(5)).)

Z(Mp) vs Γ̃(5).

  • S̃² ∈ Z(Mp)Φ(S̃²) = S₅² = −I ≠ I, tedy S̃² ∉ Γ̃(5).
  • S̃⁴ ∈ Z(Mp)Φ(S̃⁴) = I, tedy S̃⁴ ∈ Γ̃(5).
  • Průnik Z(Mp) ∩ Γ̃(5) = ⟨S̃⁴⟩ ≅ ℤ/2.

Struktura v most-2I-Mp-klic.md §III je centrální rozšíření, ne přímý součin; přesnější formulace.

Index:

$$[\mathrm{Mp}(2,\mathbb{Z}) : \tilde\Gamma(5)] = 120, \quad [\mathrm{Mp}(2,\mathbb{Z}) : \tilde\Gamma(5) \cdot \langle -I\rangle] = 60 = |A_5| = N_e$$

Toto je algebraický obsah Theorem 4 Nₑ = 60.


§V Ověření A₅-prezentace na S̄₅, S̄₅T̄₅

s = S̄₅, u = S̄₅T̄₅ ∈ PSL(2,5):

  • s² = 1: S̄₅² = π_{PSL}(−I) = I ✓
  • u³ = 1: (S̄₅T̄₅)³ = π_{PSL}(−I) = I ✓
  • (s u⁻¹)⁵ = 1: Přímý výpočet dává s u⁻¹ = ((4,0),(4,4)) mod 5; trace 3, dvojnásobný kořen λ = 4 v 𝔽₅, Jordanův blok → řád 10 v SL(2,5), řád 5 v PSL(2,5) ✓

Tři relace + |A₅| = 60 identifikují PSL(2,5) ≅ A₅ (Magnus-Karrass-Solitar 1966 §6.2).

Komutátor [S₅, T₅] = ((1,4),(4,2)) mod 5, trace 3, řád 10 v SL(2,5), řád 5 v PSL(2,5). Tedy [S₅, T₅]⁵ = I v PSL(2,5), [S₅, T₅]¹⁰ = I v SL(2,5).


§VI Pod-mezery (Pravidlo 7)

  • K1.a — Explicitní Weilův kocyklus ε : SL(2,ℤ)² → {±1} restriktovaný na Γ(5) (Kubota 1967). Potřebné pro K2.
  • K1.b — Seznam 11 generátorů Γ̃(5) v Mp (Γ(5) má 11 volných generátorů, rod 0 + 12 cuspů; Rademacher 1964 §6.3). Strojová Sage práce.
  • K1.c — Přímý maticový důkaz [S₅, T₅]⁵ = I v PSL(2,5) bez appeal k Jordanovým blokům.
  • K1.d — Srovnání s Weil-pair prezentací (Nottingham-Serre 1979) jako nezávislá kontrola.

§VII Eliminační klauzule (Pravidlo 8)

Tento zápis vylučuje:

  1. Paralelní faktorizaci Mp → SL(2,5) obcházející SL(2,ℤ) — kompozice je sekvenční, Z(Mp) se při projekci na SL z poloviny ztrácí.
  2. Z(Mp) ≅ V₄ = ℤ/2 × ℤ/2 — §II ukazuje ω(S̃)⁸ = id, ne ω(S̃)⁴ = id, tedy ⟨S̃²⟩ ≅ ℤ/4 cyklické. Uzavírá mezeru (a) v p13-iterated-cover-stopa.md §V.
  3. T̃ jako centrální element — T̃ nekomutuje s S̃.

§VIII Paper-level důsledek

K1 uzavírá algebraický skelet čtyř mezer most-2I-Mp-klic.md §I:

  • Theorem 4 M1_dyn: 60 kosetů Γ̃(5) v Mp/{±I} = 60 e-foldings — 60 explicitních matic dostupných. Zbývá K3 (dynamická identifikace).
  • P13 ikosaedrální G2: most 2I → Mp je 2I ≅ SL(2,5) ⊂ Φ(Mp). Explicit obraz Φ(S̃) = S₅, Φ(T̃) = T₅.
  • P13 iterated cover (a): Z(Mp) ≅ ℤ/4 explicitně, ne V₄. Uzavřeno.
  • P13 ℍ-ortogonální (c): 4 centrální eigenspaces jsou přesně "2 tang × 2 polarity" — viz K4 k4-tangencialni-osy-weil-polarizace.md.

Po uzavření K2 + K3 + K4 → Theorem 4 🟢, r = 2/900 bezparametricky, P13 🟢, holografický princip = věta KRT.


§IX Reference

  • Weil, A. (1964). Sur certains groupes d'opérateurs unitaires. Acta Math. 111, 143–211.
  • Shimura, G. (1971). Introduction to the Arithmetic Theory of Automorphic Functions. Princeton UP, §1.6.
  • Shimura, G. (1973). On modular forms of half integral weight. Ann. Math. 97, 440–481.
  • Folland, G. (1989). Harmonic Analysis in Phase Space. Princeton UP, §4.5.
  • Kubota, T. (1967). Topological covering of SL(2) over a local field. J. Math. Soc. Japan 19, 114–121.
  • Conway, J. H., Smith, D. A. (2003). On Quaternions and Octonions. A K Peters, §3.7, §8.3.
  • Coxeter-Moser (1972). Generators and Relations for Discrete Groups, 3rd ed., §5.3.
  • Magnus-Karrass-Solitar (1966). Combinatorial Group Theory. Dover, §6.2.
  • Rademacher, H. (1964). Topics in Analytic Number Theory, §6.3.
  • Diamond-Shurman (2005). A First Course in Modular Forms. GTM 228, §1.2, §3.8.
  • Lion-Vergne (1980). The Weil Representation, Maslov Index and Theta Series. Birkhäuser.
  • Serre, J.-P. (1973). A Course in Arithmetic. GTM 7, §VII.1.2.
  • Klein, F. (1884). Vorlesungen über das Ikosaeder. Teubner.
← všechny poznámky